Rozhodnost a disciplína – jdi ke kořenům

V 9 h mám přednášku. Vstávám 9:03 a zapínám ji. Jsem rozbitý, šel jsem spát kolem půl druhé kvůli youtube. U přednášky si připravím kafe a když skončí, už mám po snídani. Potřebuju dělat na bakalářce, ale dneska je ještě času dost. 11:35 – dám si 10 min na odepsání na zprávy na messengeru. Ve 14:30 se konečně odpojuju, protože mám hlad. Tak, teď už konečně musím začít, to je hrozný takto promrhat půl dne. Vtom přijde táta, abych mu pomohl s autem, odpolední cviko, pak máma, že bych měl pomoci s úklidem. V 19:15 mi volá kámoš, jestli nedáme LOLko. Vezmu si večeři k tomu. Večer je stejný jako předchozí.

To je den, ve kterém chybí rozhodnost a disciplína. Z dlouhodobých cílů jsem neudělal nic. Připomíná vám to něco? Já jsem takových dní zažil spoustu.

Ačkoli někteří jsou v rámci svého temperamentu více disciplinovaní a rozhodní než jiní, růst v této oblasti potřebujeme všichni. O to více v době pandemie, která nás tlačí ještě hlouběji do gauče. Čím dřív se tyto vlastnosti stanou součástí našeho charakteru, tím rychleji nám pomohou stát se člověkem, jakým se stát chceme.

Disciplínu potřebujeme i ve vztazích

Rozhodnost a disciplína jsou klíčové nejen pro školu, práci, ale také pro naše vztahy – díky nim můžeme budovat kvalitní přátelské i partnerské vztahy. Nepomáhají nám pouze naplnit naše povinností, ale jsou nezbytné pro náš vnitřní život. Například když si plánujeme odpočinek a jsme v té oblasti disciplinovaní, budeme mít více energie a radosti v životě a budeme schopni lépe naplnit náš potenciál.

Rozhodnost a disciplína tedy neslouží pouze pro dosahování našich vlastních cílů a pro náš plnější život, ale také nám pomáhají být lepšími přáteli pro druhé.

V jaké oblasti teď nejvíce potřebuješ získat disciplínu? Stanov si cíl a napiš si ho.

Jdi ke kořenům

Tento článek nebude plný rychlých praktických tipů, ale má za cíl jít hlouběji, abychom dlouhodobou mohli prožívat pozitivní změnu v této oblasti. Praktické tipy, jak skoncovat s prokrastinací a získat disciplínu, mohou být velmi užitečné, ale často neřeší příčinu a nemusí dlouhodobě pomoci. Co nám brání?

Podíváme se na čtyři principy, které jsou nezbytné pro růst v rozhodnosti a disciplíně.

Život, ve kterém disciplína chybí, se skládá z mnoha dní, které vypadají tak jako ten popsaný na začátku. Je to život “vlečený” okolnostmi a druhými lidmi.

1. princip: Pokud má něco mít dlouhodobý pozitivní vliv na můj život, musí to být ZAKOTVENO V REALITĚ.

Pravda může bolet, ale potřebuji stát nohama na zemi.

2. princip: Disciplínu a rozhodost potřebujeme právě tehdy, když se nám nechce.

Disciplínu nepotřebuji tehdy, když jsem nejvíc emočně high – když jsem právě nadšený do své perspektivní vědecké práce nebo na začátku chození, když jsem po uši zamilovaný. Tehdy nepotřebuji mnoho disciplíny, abych projevoval lásku. Ale silné emoce vždy opadnou a pak disciplínu potřebuji – mluvit o problémech, otevírat témata, která jsou těžká. Já už jsem začal psát asi tři knihy a ani jednu jsem zatím nedokončil. Mám asi 3 stránky z každé. Nepotřeboval jsem disciplínu, abych začal. Neměl jsem disciplínu, abych je dopsal.

Tři vysoké zdi

Existují přinejmenším tři vysoké zdi, které nám brání žít rozhodný a disciplinovaný život.

První zdí, kterou musíme překonat, je naše přirozená tendence.

Disciplína jako odložené potěšení

Disciplína znamená udělat teď to, co je pro mě méně pohodlné, abych mohl mít větší potěšení v budoucnu.

Bill Hybels

Bill Hybels definuje disciplínu jednoduše jako “odložené potěšení” (delayed gratification). To odhaluje první hlubokou příčinu prokrastinace a nedisciplíny.

Přirozeně chceme potěšení či pohodlí hned. Upřednostňujeme určitě malé potěšení teď před nějakým větším v budoucnu – a to není racionální!

Nic nového. To prožíval už apoštol Pavel v 1. století a vyjádřil to takto: “Vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím.” Jinými slovy: Já vím, co je dobré, ale z vlastní síly tomu nemůžu dostát.

Druhou zdí, kterou potřebujeme překonat, je vina.

Popření viny není dlouhodobým řešením. “Nevadí mi to”, “K něčemu je to dobré” – to nám může částečně ulevit, ale vinu to z nás nesejme a v důsledku nám to vůbec nepomůže.

Pokud strávím dvě hodiny neplánovaně bezduchým scrollováním instagramu, je to opravdu špatné využití času oproti kvalitnímu odpočinku. Ano, kolonky “dobré” a “špatné” se dnes nenosí, ale to ještě neznamená, že neexistuje nic reálně dobrého a špatného.

Pokud občas prokrastinujete, tento začarovaný kruh vám jistě není neznámý:

Tento řetězec se musí někde přerušit. A je možné ho přerušit právě v oblasti viny. Pokud chceme být zakotveni v realitě, potřebujeme s vinou nějak naložit, ne ji pouze popřít.

První část reality je přiznat si, že jsem skutečně udělal chybu.

3. princip: Radikální přiznání selhání/viny je prvním krokem ze sféry jejich vlivu.

Jak ty nakládáš s pocitem viny? Ignoruješ ho? Omlouváš svoje selhání, aby ses necítil špatně? Hledáš pozitiva? Myslíš si, že je možné přijmout v této oblasti odpuštění?

Třetí zdí, kterou je nutné překonat, je strach.

Strach nám brání jednat rozhodně. Někteří prožívají strach z neúspěchu. Možná nám někdo blízký v dětství říkával: “Ty jsi nemehlo. Nic nedokážeš.” Anebo nás rodiče naopak povzbuzovali a vkládali (či vkládají) do nás velké naděje, a tak nám stále v podvědomí běží věta: “Když neobstojím, tak… (důsledky)”. Strach z odsouzení, odmítnutí či ponížení prožívá mnoho lidí.

4. princip – Strach je běžnou součástí života, ale můžu mu čelit pravdou.

Strach tu bude vždy, ale nemusí nás zastavit. Nemusí nám zabránit udělat dobré rozhodnutí. Odvaha neznamená necítit strach, ale čelit strachu.

Jsou nějaké specifické strachy, před kterými utíkáš místo toho, abys jim čelil? Má tvůj strach reálný podklad, anebo je pravda jiná?
Může být pomocné představit si nejhorší scénář, který se může stát. A možná zjistíš, že i kdyby se naplnil, není to tragédie a existuje řešení.

Jak se posunout k cíli?

1. Přemýšlej, co všechno potřebuješ skutečně udělat, abys dosáhl svého cíle.

Co to bude znamenat pro další oblasti tvého života, když svého cíle opravdu budeš chtít dosáhnout a uděláš pro to maximum? Určitě to bude něco stát.

2. Udělej rozhodnutí předem.

Klíčem k praxi disciplíny je podle Hybelse učinit rozhodnutí předem (advance decision making) – skvělý princip. O tom, co udělám v budoucnu, se mohu rozhodnout teď a učinit závazek. Když se to nepovede, bolí to moje ego. No a co? Udělám pro to vše a kdyžtak to zkusím znovu. A znovu.

3. Začni teď.

Užitečné principy. Ale narovinu. Je to přetláčení naší přirozené tendence. Můžeme se snažit ji přetlačit. Můžeme vidět nějaký progres. Ale pokud nebudeme řešit ty tři hluboké oblasti, nebude to fungovat dlouhodobě. Můžu se stát úžasně efektivním a disciplinovaným člověkem. A zároveň se stát pyšným, tvrdým vůči lidem kolem sebe a nepřístupným. Nebo budu vysoce efektivní, ale nešťastný. Naše srdce má přirozené tendence – být sebestředné, pyšné, porovnávat se, touží po uznání od druhých atd. Všechny praktické rady a tipy ohledně toho, jak skoncovat s prokrastinací atd., jsou užitečné – a nechme se jimi aktivizovat – ale budou fungovat jen, když budou podpůrným prostředkem našich pevných základů.

Tři zdi očima Bible

Pohled Bible na moji přirozenou tendenci, vypořádání se s vinou a strachem mi dal mnoho odpovědí, které doopravdy změnily (a stále mění) můj život. Uvedu několik příkladů.

O naší přirozené lidské slabosti mluví také apoštol Pavel v Bibli, když několikrát volá k Bohu, aby ho zbavil určité těžkosti, ale nestalo se to. Bůh mu tehdy odpověděl: „Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla.” A Pavel řekl následovné:


Právě, když jsem slabý, jsem silný.” (Pavel)

2. Korintským 12,9-10

Můžu upřímně přiznat svoji slabost. A právě v této své osobní slabosti mohu nejvíce zakusit Boží sílu, když se na něj spoléhám. Dokud jsem nepřiznal svoji slabost, spoléhal jsem se na sebe a mé zdroje byly limitované. Bůh ale dává víc síly, než bych já kdy mohl vyprodukovat.

Vina: Když jsem přijal odpuštění skrze to, co pro mě udělal Ježíš na kříži, jsem osvobozený od prožívání pocitu viny a to na reálném základě.


Nyní však již není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši.

Římanům 8,1

Pokud by lidi neměli problém, Ježíš by neměl za co umírat na kříži. Ale my vůbec nejsme dokonalí. A vinu reálně prožíváme.

Bible často mluví také o strachu. Například v Janově listu:


Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání.

1. list Janův 4,18

A tak si nemusím lásku zasloužit nebo “odpracovat”, ale mohu důvěřovat tomu, že už teď jsem milovaný Bohem, který mě dokonale zná.

Můžeš se stát disciplinovaným a rozhodným člověkem. Bude to něco stát, ale mnohem více zaplatíš, když se jím nestaneš.

Aplikační otázky:

Jaká zeď tě nejvíce brzdí v tom stát se disciplinovaným a rozhodným člověkem? Přirozená tendence, vina, strach či něco jiného? Jsi ochotný této “zdi” čelit?

Jaký konkrétní krok v tom podnikneš dnes a tento týden?

Zapiš si, v jaké oblasti (cíl, charakterová vlastnost atd.) potřebuješ teď získat disciplínu. A co potřebuješ soustavně dělat, abys tohoto cíle dosáhl?

Dany, In-Life Brno

Článek je lehce upraveným přepisem 20 minutového video-semináře, který můžete zhlédnout zde.

Bibliografie:

Hybels, B., Larsen, D., Larsen, S. (1994). Who You Are When No One’s Looking. Madison, USA: InterVarsity Press.


Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s