Předchozí (2. část) část článku najdete zde.
Mezi důvody, proč nevěřit v existenci dobrého Boha, zaujímá existence zla jednu z klíčových pozic. Ateisté, kritici, ale také mnoho těch, kterých se zlo “hmatatelně” dotklo, skloňují tuto problematiku ve všech možných pádech. Osobně je mi rovněž velmi úzko, když slyším o mnohých zvěrstvech a neštěstích, které se ve světě dějí. A zvláště je mi proti srsti, když se nějaké zlo dotýká přímo mě a mých blízkých. Proto se i já někdy ptám: “Bože, jak to můžeš dopustit?” A přece věřím, že je Bůh dobrý.
6. Vedlejší produkt – funkce STOP
“Bůh k nám šeptá v našich radostech, mluví k nám skrze svědomí, ale křičí na nás skrze bolesti. Je to jeho megafon, kterým chce probudit hluchý svět.” (C.S.Lewis)
Podstatou celé myšlenky je smutný fakt, že nás pohodlné, někdy líné a tvrdohlavé lidstvo často zastaví od cesty do záhuby jedině něco, co s námi pořádně zatřese. Pokud nás stvořil Bůh pro sebe a svoji slávu, pak máme jako padlé lidstvo problém. Boha neznáme, odmítáme a nechceme Jej poslouchat. Chceme jít svojí vlastní cestou, nechceme do “našeho” života nechat někoho mluvit. Co když je ale tato cesta cestou do pekel? Pro Boha jsme byli stvořeni, teď jsme ale od Něj odděleni. Co bude po naší smrti? Bůh bude muset mnohé vykázat ze své přítomnosti. Když pak mnozí poznají, co ztratili, co mohli získat a kdo je skutečný Bůh, pak bude pozdě. Pocity těchto lidí se možná dají vyjádřit popisem Ježíše, když o tomto údělu mluvil. “…Tam bude pláč a skřípění zubů…,” říkal. Zkuste se zamyslet, co byste dělali, kdybyste byli na božím místě (při respektování dříve zmíněné svobodné vůle). Kdybyste věděli, že všichni lidé směřují pryč od vás a řítí se do zahynutí. Bůh respektuje naše rozhodnutí, a to i taková, která Jej bolí. Možná i proto na nás nechává dolehnout plnou tíhu zla, abychom si snad uvědomili, že nejsme tak všemocní a nezávislí, jak si mnohdy myslíme! Teprve tehdy, když si uvědomíme naši ztracenost a bezmocnost, nám dojde, kdo je ten, kdo tuto moc má. Teprve poté se k Němu často obracíme a hledáme Jej. Pokud ale v důsledku krátkodobého zla zachráníme svoji duši od života bez Boha, nebo se vrátíme ze scestí, pak je to cena nanejvýš přijatelná.
Ještě jinými slovy – jestliže skutečně žijeme v oddělení od Boha a aktivní vzpouře proti Němu (vědomě či nevědomě), pak je absolutně nejdůležitějším cílem usmíření s Bohem. A pokud nás někdy k tomuto usmíření musí vést velmi nepříjemné zkušenosti, které na nás Bůh dopustí (nebo dokonce uvede), pak – ačkoliv se může z lidského hlediska jednat o bolestné zlo – jsou tato “zla” vlastně nezbytná k tomu, aby bylo dosaženo absolutního dobra.
7. Co jsme zaseli, to sklízíme
Velmi velkou část zla, kterou zakoušíme a kterou Bohu vyčítáme, můžeme přičíst našemu jednání. Tato skutečnost byla mj. ilustrována v předcházející otázce (v knize kapitola 17) na jednom jediném smutném tématu – světový hlad. Podobných témat bychom našli desítky (ať už se jedná o náš přístup k přírodě, základním planetárním zdrojům, znečišťování, politice, vykořisťování druhých, uvolněné sexualitě, nebo našemu zdraví). Takto bychom mohli pokračovat dále.
A co zlo a neštěstí, které prokazatelně člověk nezavinil?
Ačkoliv i zde bychom v konečném důsledku nalezli v mnohých případech jako viníka člověka (např. různé přírodní katastrofy jsou pouhým důsledkem ničení naší planety a ekosystémů), nelze popřít i skutečnost, že za mnohá neštěstí a bolest objektivně “nikdo” nemůže (např. nehody při nešťastné náhodě, útoky zvířat apod.). Zde jsou odpovědí ostatní body této otázky, přesto mi dovolte ještě jiný pohled na věc.
Tak, jako je bolest v našem těle signálem toho, že je něco špatně s naším životem (např. že máme špatnou životosprávu, nedostatek spánku, mnoho stresu apod.), stejně tak můžeme nahlížet na nezaviněné okolnosti, které přinášejí bolest a působí zlo. Jsou jasným nositelem informace = něco je špatně. S naší planetou, s naší zemí, s naším přístupem k sobě navzájem…
8. Dopouští, ale neopouští…
Zkušenost mnoha lidí, kteří prožili radikální proměnu a setkání s Bohem, kopíruje často velmi podobný scénář – tvrdě na ně doléhal nějaký druh zla. Poté však, co Bohu řekli své ano, nebyli na své problémy sami. Do tohoto zla Bůh vstoupil a pomáhal je řešit. Nikde ovšem nezaslibuje, že se Jeho dětem (tj. věřícím) zlo vyhne obloukem. Zkušenosti nespočtu křesťanů (i moje vlastní) toto potvrzují. Bůh nám však dává sílu a útěchu všechno ustát. Apoštol Pavel, který je jedním z hlavních autorů Nového zákona a byl Bohu blíž jako málokdo jiný, procházel také mnohými souženími. Jednou je popsal ve svém dopise takto:
“Třikrát jsem byl trestán holí, jednou jsem byl kamenován, třikrát jsem s lodí ztroskotal, noc a den jsem jako trosečník strávil na širém moři. Častokrát jsem byl na cestách – v nebezpečí na řekách, v nebezpečí od lupičů, v nebezpečí od vlastního lidu, v nebezpečí od pohanů, v nebezpečí ve městech, v nebezpečí v pustinách, v nebezpečí na moři, v nebezpečí mezi falešnými bratřími, v námaze do úpadu, často v bezesných nocích, o hladu a žízni, v častých postech, v zimě a bez oděvu,” (2. Korintským 11:25-27)
Byl vězněn a na různý způsob pronásledován a mučen, sám však popisoval nadpřirozený pokoj, který mu dovoloval chválit Boha a radovat se i v takové situaci, jako je z lidského pohledu beznadějný stav ve vězení a jiných nebezpečných situacích. Tuto skutečnost vyjádřil takto:
“Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.” (Filipským 4:6-7)
Každý člověk má podle mého názoru možnost Boha hledat. A to i v případě, kdy o Něm nic neví a nikdo mu o Něm neřekl. Sami jsme na problémy světa často krátcí, pokud však v pokoře přijmeme Boha za svého Otce a Stvořitele, Bůh nám dá sílu problémům čelit. Není to snadné, často to bolí, ale je tu někdo, kdo je větší a mocnější, než jakékoliv zlo.
Jinými slovy – Bůh má všechno pod kontrolou. A to i zlo. Bez jeho vědomí nespadne na zemský povrch jediná dešťová kapka. Proto je i zlo částečně omezeno a má stanovené hranice. Kdyby nebylo, byli bychom už dávno zničeni a vyhubeni.
Koneckonců těm, kteří Boha ctí a následují, zaslíbil toto:
“Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.” (1 Korintským 10:13)
Ačkoliv je pravdou, že mnohé lidi utrpení paralyzuje a připravuje o víru, existuje ještě jeden naprosto protichůdný fenomén, který potvrzuje výše uvedený biblický výrok. Philip Yancey, který uskutečnil široký výzkum na téma utrpení, napsal:
“Když jsem navštěvoval lidi, kterých bolest daleko přesahovala to, co jsem zažil já sám…, tak mě překvapovalo, jaké měla účinky. Vypadalo to tak, že utrpení spíše posilňovalo víru, než by zasívalo agnosticizmus.” [1]
Pokračování článku s body 9 až 10 najdete již brzy na blogu!
Petr Fiedor
Text byl publikován v jeho knize Bůh – svržení předsudků a mýtů jako otázka č. 18. Obrázky a některá zvýraznění v textu byla přidána pro účely tohoto blogu.
FIEDOR, Petr. Bůh: svržení předsudků a mýtů. 1. Olomouc: Arché Publishing, 2018. ISBN 978–80–906934–3–2.
citace: [1] Yancey, P. (2002). Zklamán Bohem. Praha: Návrat domů.
Ing. Petr Fiedor se stal křesťanem během studia VŠ v Ostravě, kde se také zapojil do aktivit studentské neziskovky In-Life. Již několik let se aktivně zabývá apologetikou, tedy obranou křesťanské víry. Jeho samotného přivedlo k víře překvapivé zjištění, že křesťanství je postavené na racionálních argumentech a historických faktech – nikoliv na pověrách a mýtech, které se nikdy nestaly. Ježíše Krista poznal jako reálnou bytost, která má o něj zájem, vede ho a dává jeho životu hluboký smysl. Petr pracuje v oblasti IT a s manželkou mají dvě krásné děti.
In-Life Blog 