Jak by mohl milující Bůh dopouštět tolik zla a utrpení? 2. část

Mezi důvody, proč nevěřit v existenci dobrého Boha, zaujímá existence zla jednu z klíčových pozic. Ateisté, kritici, ale také mnoho těch, kterých se zlo “hmatatelně” dotklo, skloňují tuto problematiku ve všech možných pádech. Osobně je mi rovněž velmi úzko, když slyším o mnohých zvěrstvech a neštěstích, které se ve světě dějí. A zvláště je mi proti srsti, když se nějaké zlo dotýká přímo mě a mých blízkých. Proto se i já někdy ptám: “Bože, jak to můžeš dopustit?” A přece věřím, že je Bůh dobrý.

1. část článku najdete zde.

4. Proměna zla v dobro, aneb všechno zlé je k něčemu dobré

Tento bod bude pro mnohé trochu kontroverzní. Věřím však, že se opírá o osobní zkušenosti mnoha různých lidí. Tímto určitě nechci zlehčovat vážnost zla a ani jej nijak legalizovat. Níže popsaný princip také nelze aplikovat univerzálně, nicméně i tento odstín s sebou existence zla nese.

Když totiž pohlédneme na utrpení člověka z pohledu příležitostí, nabízí se zde obrovský prostor pro naše formování, náš růst a pro naši vyšší aktivitu v oblasti dobra.

Ukažme si to na několika příkladech. Upřímně řečeno mě snad každé zlo, které mě potká, bolí. A koho taky ne? Jenže nemusíte být ani věřící, abyste mi potvrdili, že zpětně se člověk na různé těžké situace dívá jinak. Můžeme vidět věci v jiné perspektivě a můžeme zpětně rozpoznat, že nám i některé zlé události nebo okolnosti přinesly paradoxně mnoho dobrého. V mém osobním životě jsem zažil několik nepříjemných období, které bych z vlastní vůle nechtěl absolvovat znovu. Nicméně jsem za mnohé z nich nakonec vděčný! Bůh si v mém případě použil zlo, aby jej proměnil v dobro. Zlo nemělo poslední slovo. A já jsem za to Bohu moc vděčný. Paradoxně je to utrpení a strádání, které nás často posouvá někam dál a pomáhá nás formovat. Můžeme se mnohé naučit, poučit se a získat třeba nový pohled na věc. Ve svém životě jsem potkal už mnoho lidí, kteří mi tento princip potvrdili. Po nějaké době byli za zlo a utrpení, které je potkalo, často vděční. A to včetně člověka, který byl dlouhodobě mučen, vězněn, byly mu lámány údy, ale přesto jej Bůh nadpřirozeně uzdravoval a vysvobozoval. Velmi doporučuji jeho knihu “Nebeský muž”, kde své zážitky protkané zázraky i utrpením z prostředí Číny popisuje.

Jeden z dalších, které jsem měl tu čest potkat osobně, se také výrazně odlišuje od všech ostatních. Dovolte mi, abych vás velmi stručně seznámil s jeho příběhem.

Allan Buchanek

Osobně jsem snad nepotkal člověka, který by prožil více fyzické bolesti a utrpení než Allan Buchanek z USA. Tento člověk byl obětí požáru naftové rafinerie. Utrpěl hluboké popáleniny na 60 % těla, jeho přítelkyně zemřela. Lékaři mu nedávali naději na přežití. Nicméně Allan k úžasu lékařů nezemřel. Mnoho lidí se za něj modlilo. Po nějaké době se lékaři rozhodli pro sérii operací, které by jej daly do pořádku. Během sedmé operace mu přestalo bít srdce, nastala klinická smrt. Chirurg otevřel jeho hrudní koš a srdce mu masíroval interně. Po 7 minutách jej vrátili zpět. Žádné poškození mozku ani srdce. Při osmé operaci srdce selhalo znovu. Tělo už nedokázalo přijmout anestetika. Chirurg mu hrudní koš znovu otevřel a masíroval srdce. Teď však klinická smrt trvala mnohem déle, než je oficiální lékařský časový limit, kdy je ještě možno zachránit pacienta bez následků (k nevratnému poškození mozku bez kyslíku dochází po cca 5 minutách bez kyslíku). Během těchto těžkých minut ten stejný věřící chirurg zápasil o jeho život a nahlas se modlil k Bohu o jeho záchranu. Ostatní doktoři na operačním sále mu po 10 minutách důrazně domlouvali, aby ho už “nechal odejít”, vždyť už je mrtvý. I kdyby mu srdce znovu nastartovalo, mozek mu bez poškození určitě nezůstane. Po dlouhých 15 minutách, které se jevily jako věčnost, začal dýchat. Bez jakýchkoliv následků či poškození orgánů! Lékaři žasli. Následující operace se musely uskutečnit bez anestetik. Jeho křik od bolesti bylo slyšet v celé nemocnici. Dvakrát měl to štěstí, že od bolesti upadl do bezvědomí. Operace však musely proběhnout, neboť docházelo k vážným komplikacím (prsty a ústa srůstaly dohromady, stejně tak ruce k boku těla, protože byly ještě stále bez kůže). Po tomto hrůzném období se Allan zotavoval. Procházel velmi těžkým obdobím. Klel a nadával Bohu. Vysmíval se myšlence, že by mohl existovat milující Bůh. Kamarádce, která o něj pečovala a o milujícím Bohu mu stále vyprávěla, jednou řekl při zápachu spáleného masa a hnisajících ran toto: 

“Já Bohu nic nedlužím! Podívej, co ten tvůj laskavý Bůh udělal pro mne! Zničil mi životní sen … a ty chceš, abych šel teď do kostela poslouchat, jak mi o něm někdo bude vykládat? Jestliže je tvůj Bůh Bohem lásky, tak já ho takového určitě neznám…”

Jak to s Allanem dopadlo? Nakonec se jej Bůh niterným způsobem dotkl, dal se mu poznat a Allan mu odevzdal svůj život. Prožil vnitřní obrácení, zakusil svobodu, která je jenom v Pánu Ježíši. Od té doby začal jezdit po světě se svým příběhem a vypráví o Bohu lásky navzdory utrpení, kterým si prošel. Když jsem se jej jednou v soukromí vyptával na několik otázek, nevynechal jsem ani tu, jak se dívá na všechno to zlo, které jej potkalo. Odpověď mě překvapila. Ačkoliv na tuto dobu nerad vzpomíná, je za toto všechno svým způsobem vděčný. Kdyby se to nestalo, nepoznal by Boha a nemohl by zažít mnoho dalších dobrých věcí, které následovaly. Allan je nyní ženatý a má čtyři děti. Jeho láska k lidem a pozitivní naladění jsou nakažlivé.

Nebo si zkuste zadat do vyhledávače jméno Nick Vujicic a poslechněte si nějakou z jeho přednášek. Jedná se o člověka, který se narodil bez rukou i nohou. Možná budete šokováni jeho pozitivním přístupem k životu včetně jeho handicapu. 

A takto bychom mohli pokračovat dále. Mohli bychom postupně zmiňovat tisíce příběhů a osobních svědectví lidí, kteří by potvrdili, že se určité zlo obrátilo v dobro nebo dobro posléze přineslo. Dokonce spousty z nich tvrdí, že nějaké velmi bolestné zlo bylo ve skutečnosti to nejlepší, co je v životě mohlo potkat! Až tak neuvěřitelné podoby existence zla může nabývat. Jakkoliv to může znít necitelně, ztráta blízkého člověka může stmelit a uzdravit poničené vztahy mezi příbuznými. Vyplavený dům po povodni může dát příležitost k solidaritě a projevené lásce přátel. Úraz blízkého člověka nám může pomoci utřídit si priority a více si vážit toho, že jej máme. Kde vznikne bezpráví, máme možnost přinést právo, lásku, pomoc a naději. Kde vzniká bolest a zlo, tam je také příležitost projevit soucit a vytvořit dobro.

Tímto nechci tvrdit, že je zlo dobré a měli bychom jej snad vyhledávat. Chtěl jsem však i na praktických příkladech ukázat, že i se zlem umí Bůh pracovat a využívat jej k dobrým věcem, případně svým záměrům.

5. Satan

Mnozí skeptici argumentování satanem nemají rádi, protože je považují za svalování viny na imaginárního nepřítele. Z biblického pohledu však satan a jeho démoni zaujímají velmi důležitou roli v otázce zla a utrpení ve světě. Je smutné, že dokonce i někteří křesťané v existenci satana, démonů a potažmo andělů nevěří. Důležité ovšem je, že v ně “věřil” sám Bůh – Ježíš Kristus. O satanovi (ďáblovi) řekl například toto:

“…Váš otec je ďábel a vy chcete dělat, co on žádá. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, poněvadž v něm pravda není. Když mluví, nemůže jinak než lhát, protože je lhář a otec lži.“ (Janovo evangelium 8:44)

Ne nadarmo proto Bible křesťany vybízí k následujícímu:

“Oblečte plnou boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům. Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. Proto vezměte na sebe plnou boží zbroj, abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát.” (Efezským 6:11-13)

I pisatel výše uvedeného textu viděl v pronásledování, mučení, vraždění a jiných násilnostech, kterým byli prvotní křesťané vystaveni, duchovní pozadí. Jakým způsobem tyto bytosti fungují a zasahují do našeho světa? Přesné informace nemáme. Bible se k popisu jejich působení mnoho nevyjadřuje. Ze zkušeností mnoha křesťanů v celé historii však můžeme usuzovat, že mohou získat tím větší vliv, čím více jim to dovolí sám člověk, případně Bůh. Vstupních bran k jejich většímu vlivu v životě člověka je více. Pro zjednodušení si je shrňme takto:

• hřích člověka (porušování božích zákonů a principů);
• falešná náboženství a modloslužba (služba a uctívání kohokoliv/čehokoliv jiného než samotného Boha);
• účast na okultních praktikách (magie, vyvolávání duchů, horoskopy, jóga, věštectví, různá zasvěcování, mnohé metody alternativní medicíny aj.);
• vědomá vzpoura proti Bohu, Jeho odmítnutí atd.

(Některým z těchto bodů se autor věnuje v jiných kapitolách své knihy.) Pro účely této otázky si však vystačme s informací, že duchovní bytosti zasahují do našeho fyzického světa. Snaží se ovlivňovat a nabádat konkrétní jedince, aby činili cokoliv, co je v rozporu s boží vůlí nebo co vede k různým formám destrukce. Nejčastěji tak činí prostřednictvím lidí, kteří jim to vědomě či nevědomě (nejčastěji) dovolí. Toto zasahování má primární cíl ničit a odvádět lidi od pravého poznání Boha a důvěrného vztahu s Ním.

Pokračování článku s body 6 až 10 najdete již brzy na blogu!

Petr Fiedor
Text byl publikován v jeho knize Bůh – svržení předsudků a mýtů jako otázka č. 18. Obrázky a některá zvýraznění v textu byla přidána pro účely tohoto blogu.

FIEDOR, Petr. Bůh: svržení předsudků a mýtů. 1. Olomouc: Arché Publishing, 2018. ISBN 978–80–906934–3–2.

Ing. Petr Fiedor se stal křesťanem během studia VŠ v Ostravě, kde se také zapojil do aktivit studentské neziskovky In-Life. Již několik let se aktivně zabývá apologetikou, tedy obranou křesťanské víry. Jeho samotného přivedlo k víře překvapivé zjištění, že křesťanství je postavené na racionálních argumentech a historických faktech – nikoliv na pověrách a mýtech, které se nikdy nestaly. Ježíše Krista poznal jako reálnou bytost, která má o něj zájem, vede ho a dává jeho životu hluboký smysl. Petr pracuje v oblasti IT a s manželkou mají dvě krásné děti.