Zeptali jsme se Ing. Daniela Fajfra, M.Th., křesťanského kazatele a bývalého předsedy Ekumenické rady církví v ČR, proč je přesvědčen o tom, že čekání se sexem do manželství v 21. století není jen nějaký přežitek.
Křesťané říkají, že sex patří až do manželství. Není tohle tvrzení v dnešní době příliš staromódní?
Jak pro koho. Žijeme v době post-sexuální revoluce, kdy v oblasti sexu neexistuje žádné tabu. Názory většinové populace na sex jsou liberální. Jednou jsem se dočetl v časopisu Týden (47/06), že v Česku se partneři podvádějí v devíti z deseti manželství! Tomu se nechce ani věřit.
Ovšem touto skutečností se nesmíme nechat mást. Sexuální volnost nepřináší kvalitnější manželství. Naopak. Podle Bible je společenství muže a ženy v manželství nadřazeno všem ostatním vztahům – dva jsou “jedno tělo”. Tento pár je obdařen schopností plození a množení.
Sex je nejen pud k zachování života, ale též prožitek, kdy manželé dokonaleji poznávají jeden druhého.
Pokud mluví Bible o sexu v manželství, pak používá výraz „poznat“. Jde-li o sex mimo manželství, označuje jej způsobem, který se používá dodnes – vyspat se, ležet s někým. I z tohoto rozlišení je jasné, že sex mimo manželství považuje Bible za hřích – cizoložství, smilstvo. Proto je křesťanský pohled na sex stále inspirující a při dnešním hrozbě pohlavních chorob též navýsost aktuální.
Erich Fromm řekl: „Člověk musí zvládnout teorii a praxi lásky a teorii a praxi sexuality.“ Má sex nějaká pravidla?
Pravidla Stvořitele pro sex jsou známá: „Opustí syn otce i matku a připojí se ke své manželce…“ V tehdejší společnosti, kdy rodina žila spjata v sevřeném útvaru a kdy společnost fungovala na rodinném – rodovém principu, je zřejmé, že sex měl místo až v nově a odpovědně založené rodinné buňce.
Tedy základní pravidlo je, že sex patří do manželského vztahu, tam má své legitimní místo.
Je pravda, že některé směry v církvi v minulosti deformovaly Boží záměry tím, že sexuální rozkoš považovaly za nepatřičnou. Tělo zařadily do světské, “hříšné” sféry s tím, že pohlavnost je třeba tlumit. Považovaly milování samo o sobě za hříšné, legitimní jen tehdy, když se měly narodit děti. To ale není pohled Bible.
Sekulární společnost upadla do opačného extrému. Jestliže sexualita není hříšná, je dovoleno všechno – s tělem už není spojen žádný hřích.
Naštěstí nemusíme sdílet tyto extrémy. Vztah erotický a sexuální patří do našeho vybavení a je-li užíván dle Stvořitelova záměru, potom je krásným Božím darem a slouží k Jeho oslavě.
V jedné ze svých přednášek jsi řekl, že „klíčovým slovem pro sex je vztah“. Mohl bys vysvětlit, jaké místo má podle tebe sex ve vztahu?
Nejprve musím svůj výrok upřesnit. Mluvil jsem o manželství, a tak mám samozřejmě na mysli vztah manželský.
Manželství by mělo být společenstvím lásky partnerské, sexuální a, je-li křesťanské, potom i té Boží. Pouze v takto zakotveném vztahu lze dobře rozvíjet i sexuální život.
Mladí lidé jsou schopni pohlavního života kolem 15. roku, v tomto věku lze zplodit dítě. Pro manželství však člověk potřebuje být duševně dospělý (budování vztahu, schopnost komunikace, společné prožitky) a sociálně dospělý (úcta, odpovědnost za vztah, eventuálně za budoucí rodinu).
Jaké místo bude mít sex v takovém vztahu, je pouze záležitostí partnerů. Důležité je, aby si uměli vzájemně vyhovět. Sexuální soulad obohacuje a upevňuje manželství. A pokud je v této oblasti nesoulad, je vždy dost času na tom zapracovat. Navíc jsou dnes i křesťanští poradci, kteří mohou odborně pomoci. Vyšla též řada dobrých knih na toto téma.
Co bys řekl k názoru “sex si musíš vyzkoušet”?
Není třeba. Ti, kdo to tvrdí, budou těžko hledat nějaký pádný argument, aby své tvrzení podložili.
Navíc nesoulad v intimním životě nikdy nebyl na prvních příčkách příčin rozvodů.
Partneři vstupující do manželství rozhodně nemusí mít strach z nezkušenosti. Je naopak krásné, učit se spolu tělesné lásce. Jako každá jiná oblast soužití prochází i intimní život svým vývojem. Proto sexuální zkušenost před manželstvím má pro dlouhodobý intimní život nulovou vypovídající hodnotu.
Naopak, předmanželské sexuální zkušenosti mívají pro budoucnost spíše negativní znaménko.
A na závěr: Jak poznám, že mám toho druhého rád?
Zde je třeba rozlišit zamilovanost a lásku, jsou to dvě různé věci. Zamilovanost je okouzlení a touha, je to milování snu a fantazie, představ o tom druhém. Zamilovanost je počátkem vztahu, může v lásku přerůst, ale také nemusí.
Láska je naproti tomu vztah dvou lidí, je oboustranná a dlouhodobá. Karel Čapek na otázku, co je veliká láska, říká: „ …dva lidé se dovedou snášet po celý život, …oddaně a věrně.“
Moje zkušenost je podobná – manželská láska, to je rozhodnutí a celoživotní postoj. Má svůj původ v té Boží, neboť Bůh se rozhodl milovat člověka:
„Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v Něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ Bible, Janovo evangelium.
Jako test, zda opravdu miluji, si mohu položit následující otázky:
- Jsem nejšťastnější tehdy, když jsem s tou osobou?
- Je štěstí té druhé osoby důležitější než mé vlastní?
- Chtěl bych s ní žít i bez sexu?
- Je to osoba, se kterou chci zestárnout?
- Chtěl bych, aby náš vztah vyústil do manželství?
Děkujeme za rozhovor!
Daniel Fajfr se stal křesťanem až během studia na vysoké škole. O Bohu a osobnosti Ježíše začal více přemýšlet poté, co se jeho kamarád smrtelně zranil při sjezdovém lyžování. Před studiem teologie vystudoval ještě obor Ekonomika a řízení na Strojní fakultě ČVUT v Praze a pracoval jako programátor výpočetního střediska. Za jeden z největších úspěchů ve svém životě považuje to, že se stal křesťanem a oženil se. S manželkou Janou mají tři již dospělé dcery. Ve volném čase rád sportuje a jeho snem je vylézt na nejvyšší vrcholy evropských pohoří. I když je dnes Daniel již lehce prošedivělý, duchem i svěžím projevem je stále mladý.
In-Life Blog 