Epidemie osamělosti

Osamělost – strašák, který někdy dělá společnost každému. Ale je to opravdu takový bubák, jak se zdá? Může být i pozitivní osamělost? Jaké může mít osamělost následky? O tom si budeme ‚‚povídat‘‘ na následujících řádcích.

Nezáleží na tom, kolik vztahů máme

Osamělost je definována jako ‚‚nepříjemný subjektivní stav vznikající v důsledku nedostatečného zapojení do sociálních vztahů‘‘. Pokud bychom to chtěli pojmout ještě trochu jinak, pak psycholožka Kristína Medalová říká: ‚‚Osamělost nezávisí na tom, kolik kamarádů a vztahů máme. Pocit osamělosti plně závisí na subjektivní kvalitě našich vztahů – jak moc se cítíme emočně vzdáleni od lidí kolem nás.‘‘

I když se může zdát, že v dnešní době, kdy jsme ve spojení s lidmi víc než kdy jindy – ostatně stačí si vzít mobil do ruky a jedním ‚‚kliknutím‘‘ být s celým světem – je dnes osamělost paradoxně znatelnější a častější. Jenom není tolik vidět.

Emoční krize

Ekonom Zdeněk Sedláček říká, že žijeme v ekonomicky zlaté době. Projevuje se to poklesem chudoby, dožíváme se vyššího věku, máme rozvinuté právní, vzdělávací, sociální a další systémy, a i když se nám někdy něco nelíbí, potřebujeme mít na mysli, že ne vždy to tak bylo… Ale! Zároveň pan Sedláček uvádí, že nám chybí velký příběh, který by tomu všemu dal nějaký základ a lidské problémy jsou tak mnohem hlubší. A na tomto tvrzení se shodují mnozí psychologové, sociologové, teologové a další. Dalo by se říct, že společnost se nachází v něčem, čemu se říká ‚‚emoční krize‘‘, a její součástí je právě i osamělost.

Co ale může za to, že se lidé cítí osamělí? Možná sociální sítě, pokud jsou jediným způsobem sociálního kontaktu, a také možná to, že dnešní společnost je hodně zaměřená na výkon a úspěch, a tak důsledkem může být rozpad vztahů, protože se o ně nestaráme. Lidé také dřív žili více komunitně, v užších vazbách. Dnes se lidé často stěhují, rodiny se rozpadají uvnitř a navázat tak hlubší vztahy je složitější. A celkově je to důsledek naší individualistické kultury.

Je tu ale i osamělost, která patří k lidství. To znamená, že jsme schopni o sobě přemýšlet a vnímáme, že jsme odděleni od ostatních, uvědomujeme si sebe a hranice své osobnosti – víme, kde začínáme a kde končíme, co jsou naše myšlenky a pocity. To je osamělost, která je v nás psychologicky zakotvená, ale je tu i naše vztahovost a my se tak potřebujeme ukotvit ve zdravých a smysluplných vztazích.

Kdo je osamělostí více ohrožen?

U mladých lidí existuje několik rizikových skupin, které jsou více náchylnější k osamělosti.

  1. Jednou skupinou jsou lidé s nízkým sebeobrazem (narušený pocit hodnoty, negativní pocity o sobě a vůči sobě). Nevěří tomu, že by někdo stál o jejich společnost, a v důsledku toho prožívají izolaci a osamělost.
  2. Druhou skupinou jsou lidé se vztahovým zraněním. To jsou lidé, kteří nemají důvěru k druhým lidem, protože zažili nějaký druh opuštění, zranění, odmítnutí či týrání a bojí se tak navázat vztah a začít znovu někomu důvěřovat.
  3. Třetí skupinou jsou lidé s vysokým egem (nezdravě nadsazený sebeobraz). Vztahy, které tito lidé vytváří, jsou takové pseudovztahy, protože přátelé se k nim přes jejich pýchu nemohou dostat. A když přijde zlomový okamžik, pak člověk poznává, že skutečné přátele nemá.
  4. Další skupinou jsou romantici, kterým něco chybělo v citové oblasti. A protože mají velmi bohatý emocionální život, mohou si vytvořit vlastní svět, který je dokáže přesvědčit o své pravdivosti. Ztrácí tak reálný pohled na zdravé vztahy. Jsou v zajetí svých představ a potřebují dozrát.
  5. Rizikovými skupinami jsou také lidé, kteří neumějí komunikovat, mají nízkou mírou empatie anebo lidé s hodnotovým chaosem.

Osamělost nemusí být jen negativní

Když přemýšlíme nad důsledky osamělosti, pak nás napadají hlavně ty negativní. Můžeme propadnout závislostem, protože když cítíme bolest, tak se jí nějakým způsobem chceme zbavit. A pokud nejdeme do hloubky, tak šaháme po čemkoli, co naši bolest zmírňuje. U osamělého člověka hrozí i rozvoj deprese nebo rezignace. Osamělost může být velmi tíživá a její důsledky mohou být závažné.

Může být ale i žádoucí osamělost s pozitivními důsledky? Má potenciál? Je tu dobrá zpráva – ANO! I když lidé jsou tvorové společenští, někdy samota není vůbec na škodu. Udělat si čas sám pro sebe. Je to totiž čas, kdy osamělost může být iniciátorem zrání osobnosti a vede k hlubšímu porozumění životu. Když správně zvládneme osamělost, tak nás to může učinit moudrými.

Jak odhalit potenciál osamělosti? Když prožíváme bolest z osamělosti, pak to pro nás může být signál, že nám něco nestačí. Že naše vztahové “já” není naplněné a my to potřebujeme řešit.

To je právě ten čas, kdy si potřebujeme položit otázky.

Jaké jsou moje priority? Co mě dělá šťastným? Po čem toužím? Co mohu změnit? Utíkám před něčím? Přemýšlím o tom, k čemu tohle všechno povede? Musíme si dovolit určitou míru introspekce…

Osamělost chce určitou odvahu, přijmout ji jako součást našeho lidství, protože my se jí nikdy nezbavíme. Potřebujeme se ji naučit zdravým způsobem zvládat – to znamená pěstovat zdravé vztahy, které za to stojí. Někdy nám může pomoct uspořádat si naše hodnoty.

Pokud není základ lidské osobnosti patologicky narušen, pak každý člověk touží milovat a být milován.

Když nemilujeme, tak chřadneme. A láska má spoustu podob.

Osamělost nás může upozornit na Boží existenci

Ale můžeme také udělat všechno správně – pěstovat kvalitní zdravé vztahy, emoční inteligenci, vztahovou moudrost, jít vědomě proti naší self kultuře, neuzavírat se, dát si do pořádku naše hodnoty, a i přesto se můžeme cítit osamělí. To je stránka osamělosti, která nás upozorňuje na Boží existenci a Jeho nárok na nás. Augustín to vyjádřil takto:

Stvořil jsi nás pro sebe, a neklidné je naše srdce, dokud nespočine v Tobě.“

Člověk je vztahová bytost. Jsme stvořeni k Božímu obrazu, a v naší kultuře nejsme zvyklí o tom mluvit a přemýšlet. A právě, když cítíme samotu, je to signál, který nás může na Jeho lásku a existenci upozornit.

Známý myslitel Kierkegaard říká, že když cítíme samotu, je to známka toho, že jsou narušené naše vztahy s lidmi nebo náš vztah s Bohem. V tu chvíli se potřebujeme zastavit a hledat. Protože pokud to odmítneme, i to má své důsledky.

Míša
zdroj: přednáška psycholožky Mgr. Dity Michálkové, In-Life Brno

Můžete si poslechnout seminář psycholožky Dity Michálkové na téma Epidemie osamělosti na našem archivu.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s