Chodím po zemi, toužím po nebi

Oslovila mě tahle Ditina báseň v souvislosti s tím, co čtu poslední dobou ve zprávách. Rezonují ve mně ta slova “chodím po zemi, toužím po nebi”. PeN 

Utíkám

Chodím po zemi, toužím po nebi
bolest jako zapálená sirka v mých očích
na co se tu dívám
bolest jak uhaslá sirka v mé duši ještě doutná
to co cítím jako stesk
chodím po zemi, toužím po nebi
komu tady věřit
ve starým skladišti pokrytým rzí
dokonal zbraně a lidský pláč
Kosovo je na dně sil téhle planety
a něčí rty šeptají
já toužím po nebi a utíkám po zemi
tak řekněte mi kam

Dita Michálková,
Integrity Life Brno

Vyšlo v autorské sbírce Můj dům u tebe. Dita Novotná, nakladatelství Cesta.