Škola jako výzva: tip, jak přistupovat k nepříjemnostem ve škole

Na nedávné přednášce Jak zvládnout vysokou jsem pro sebe objevila tabulku Proaktivní a reaktivní přístup. Týká se toho, jak reaguju na různé situace a co se mi při nich honí hlavou.

Zaujalo mne, jak se proaktivita dá využít při studiu.

1. Reaktivní přístup znamená, že se nechám ovládnout situací a nehledám východisko. Například učitel má na můj vkus přehnané požadavky k zápočtu nebo je mizerný pedagog a na přednášce jen čte skripta (navíc monotónně, způsobem vhodným k navození spánku). V reakci na to, se cítím jako oběť ovládaná myšlenkou “nemám šanci”. Projeví se to brbláním, frustrací a pasivitou.

2. Proaktivní přístup znamená, že nepohodlné situace vezmu jako výzvu. V prvním příkladu z bodu 1. zajdu za vyučujícím na konzultaci, učím se na své maximum (což nemusí znamenat, že tomu dám vše, ale víc, než jsem původně chtěla) a jdu na předtermín. V druhém příkladu na přednášky chodit nebudu, ale místo toho si ta skripta budu číst sama a budu si dělat výpisky. Pokud je nutná účast na uspávacích přednáškách, tak to dělám přímo na nich.
A v každém případě můžu zajít za někým z vyššího ročníku, kdo už má tento předmět za sebou, a vyptám se na rady a zkušenosti.

Pro mne je na proaktivním přístupu důležité, že se rozhodnu neztrácet čas hledáním důvodů, proč něco nejde.

Ani v životě věci nepůjdou vždy tak, jak bych chtěla. Život vyžaduje naši proaktivní účast, jinak v něm nikam nedojdeme :)) Škola je vlastně příprava na život.

aku